Skládka byla v Česku dlouho nejjednodušší cestou, jak se zbavit odpadu. Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, ji pro využitelné odpady rok od roku zdražuje a v roce 2030 ji uzavírá. Pro firmy a obce, které takový odpad produkují, to znamená dvě věci: rostoucí náklady do konce dekády a potřebu nové cesty pro odpad po ní.
Co říká zákon o odpadech
Zákon platí od roku 2021 a převádí do českého práva evropská pravidla oběhového hospodářství. Pro skládkování obsahuje dva nástroje. Prvním je zákonný poplatek za uložení tuny odpadu, který u využitelných odpadů každý rok roste.
Druhým je zákaz. Od roku 2030 se na skládky nesmí ukládat recyklovatelné a využitelné odpady, včetně odpadů, jejichž výhřevnost překračuje stanovenou hranici. Skládky tím nezmizí, zůstanou ale jen pro odpad, který už využít nejde.
Jak roste poplatek za skládkování
Sazbu poplatku za tunu využitelného odpadu stanoví zákon předem pro každý rok. Platí se navíc k ceně, kterou si za uložení účtuje provozovatel skládky. V roce 2020 činil poplatek 500 Kč, nový zákon ho od roku 2021 každý rok zvyšuje.
| Rok | Poplatek za tunu využitelného odpadu |
|---|---|
| 2020 | 500 Kč |
| 2021 | 800 Kč |
| 2022 | 900 Kč |
| 2023 | 1 000 Kč |
| 2024 | 1 250 Kč |
| 2025 | 1 500 Kč |
| 2026 | 1 600 Kč |
| 2027 | 1 700 Kč |
| 2028 | 1 800 Kč |
| 2029 | 1 850 Kč |
| 2030 | zákaz ukládání |
Mezi lety 2020 a 2029 tak sazba vzroste víc než trojnásobně. Stejné množství odpadu stojí každý rok víc, i když provozovatel skládky svou cenu nezmění.
Co to znamená pro firmy a obce
Výrobní firmy, svozové společnosti i obce by měly v rozpočtech na další roky počítat se sazbou platnou pro daný rok, ne s dnešní cenou. Smlouvy o svozu a odstranění odpadu, které přesahují rok 2030, by navíc měly řešit, co se s odpadem stane po zákazu.
Větší změna přijde v roce 2030. Odpad, který dnes končí na skládce, bude potřeba předat k recyklaci nebo jinému využití. O stejné kapacity recyklačních firem a zařízení pro energetické využití se přitom budou ucházet všichni, kdo dnes skládkují. Kdo bude mít vlastní řešení nebo smluvně zajištěnou kapacitu, nebude na této konkurenci tolik závislý.
Jaké jsou alternativy ke skládce
Zákon nepředepisuje jednu technologii. Volba záleží na tom, o jaký odpad jde, jak je čistý a kolik ho vzniká. V praxi se jednotlivé cesty kombinují.
Recyklace
Materiálová recyklace stojí v hierarchii nakládání s odpady nejvýš. Potřebuje ale čisté, vytříděné proudy jednoho materiálu. V Evropě se dnes recykluje méně než třetina plastového odpadu, převážně mechanicky.
Energetické využití
Zařízení pro energetické využití odpadu vyrábějí spalováním elektřinu a teplo. Materiál se ale ztratí a zůstane popel, škvára a zbytky z čištění spalin. Za převzetí odpadu se platí.
Pyrolýza
Pyrolýza rozkládá plasty, pneumatiky a další materiály teplem bez přístupu kyslíku, typicky při 400–600 °C. Vzniká olej, plyn a uhlík, které lze prodat nebo dál využít. Na rozdíl od mechanické recyklace si poradí i se směsnými a znečištěnými proudy. Jak funguje a čím se liší od spalování, vysvětlujeme v samostatném článku.
Proč začít s přípravou už teď
Rok 2030 se může zdát daleko, ale nové zařízení na zpracování odpadu nevznikne přes noc. Projekt prochází analýzou, studií proveditelnosti, povolením, stavbou a spuštěním. Povolování bývá nejdelší částí a jeho délka záleží hlavně na konkrétním místě. Co všechno zahrnuje, popisujeme v článku o povoleních pro pyrolýzní linku.
Prvním krokem není investice, ale přehled: jaký odpad a v jakém objemu vzniká, kolik dnes stojí jeho odstranění a jak se ta částka změní s každou další sazbou. Teprve z toho je vidět, zda dává smysl vlastní technologie, nebo jiné řešení.
Ani vlastní linka nemusí znamenat vlastní investici. V modelu platby za tunu linku financujeme, postavíme a provozujeme my a vy platíte za zpracované množství.
Kolik oleje, plynu a uhlíku je ve vašem odpadu a co vás dnes stojí jeho likvidace, spočítáte v kalkulačce výtěžnosti.